2,5 / 10

Bathoryovské brnkání a v pozadí šumění moře (nebo lesa?) vás uvede do „pohanského lesního folk blackmetalu“ v podání prý nejlepší domácí sebranky daného stylu... Pánové Asura G.G. Ray (no jo, paprsky gorgony... nebo inženýra Garina?) a Lord Morbivod mají sice vlastní tajemný svět, do kterého situují své lesní příběhy, jenže to má své háčky... Zaprvé (a to je prostě můj pohled na věc...) mne nebaví poslouchat skladby, ve kterých se najde maximálně kvarteto primitivních riffů. Hloupý a monotónní strunný ansámbl doplňuje nudný a zmatený automat. Hm, tedy nevím proč, ale já si „atmosféričnost“ představuji poněkud jinak... Kapitolou samou pro sebe jsou pochopitelně české texty povedeného dua... Možná by měl někdo pánům povědět, že se slovanskou kulturní tradicí mají trolové máloco společného. A taky, že adjektivum „zatrolený“ má v češtině poněkud jiný význam, než „obsahující hodně trolů“. A je jedno, že to někdo píše se dvěma L. Když jsem tuhle veršotepeckou perlu slyšel prvně, tak jsem hopsal po pokoji ve víru tance svatého Víta (ač je to jistě málo „pagan“) a můj brácha si myslel, že jsem se zbláznil... můj křečovitý smích a nepřítomný výraz v očích tomu ostatně napovídaly. Dozvěděl jsem se, že „těžký život trpaslíků lidské duše neznají...“, takže je štěstí, že „dokáží léčit zelení bratři“, což mne nabádá, abych prchl a skryl se někde hluboko v lesích, kde mne snad Trollech nenajdou. Jejich šíleně zkreslený a jako úder hrubě otesaným jasanovým kůlem do temene působící elektrický zvuk by tichu lesa moc neprospěl... Víte já v podstatě nemám nic proti skládání pěkných písniček o síle lesa, o tajemstvích a záhadách přírody, o druidech a jejich rituálech (o kterých se toho mimochodem moc neví...) a koneckonců ani o trolech. Sám znám Tolkiena v originále, Sapkowského mám pročteného skrznaskrz a jsem nádavkem hrdým pyroforem na šestnácté úrovni. Můj brácha je druid na patnácté... Na seminář ze starověku jsem psal práci o galských válkách a po lesích a starých hradech se toulám velmi rád. Ale to, že „každý potřebuje strom od kolébky po rakev“, dokonce snad i „medvědi, vlci, prasata a sovy“, jak se vrčí v jednom z duchaplných textů, to jsem fakt nevěděl. A tak mne v polovině veselé půlhodinky těší, že „opět vidím lodě“, ale není mi jasné, co dělá moře a studená mlha „ve hvozdech“. Sorry... asi jsem blbej. Že je „nebe šedé“ mi bohužel neimponuje, že „ptáci hladoví“ mne mrzí... Přesto jsem přesvědčen, že Trollech ve společnosti „spolupohanů“ dál ponesou svůj pozvednutý, ač zrezavělý meč dál. Bojím se ale, že budou i nadále „hrdě stát proti bílému Kristu“. Zajímalo by mne, jestli by tak hrdě stáli i proti černému Kristu, nebo slovanskému nebo aboriginskému Kristu. Mají ale pravdu: „smutná píseň hvozdů... pryč jsou vody naše.“ Mattoni už není... a ani „Synové lesů“ neuzráli lépe...

• 23. října 2003